www.v8.nolimit.cz
Stránky o sportovních amerických automobilech z 50-80 let.
                                    http://hem.passagen.se/cruisbars/Bilder/v8.gif
Hemi

Jen málo motorů v historii automobilismu se stalo stejně slavnými jako vozy, které poháněly. Chryslerova 426 Hemi z druhé poloviny 60. let je bezesporu jedním z nich. Tato čtyři písmena se stala jedním ze symbolů doby, kdy zrychlení a čas potřebný k ujetí 1/4 míle byly důležitější než spotřeba a velikost zavazadlového prostoru. Nikdy se nestala prodejním trhákem, na to byla příliš drahá a příliš náročná na provoz a ladění, ale stala se legendou pro svou neporazitelnost při sprintech.

Jméno Hemi bylo odvozeno od polokulového tvaru (hemisférického) spalovacích komor, který se do značné míry přibližuje tvaru ideálnímu pro spalovací prostor - tj. kouli. Polokulový povrch spalovací komory s menší plochou výrazně zvyšuje účinnost spalování a snižuje tepelné ztráty při chodu motoru. V dnešní době je to již překonaná koncepce, ovšem v roce 1951, kdy se zcela běžně používaly motory s plochou hlavou, to byla myšlenka velmi revoluční. Má ovšem i své nevýhody. Moderní motory mají střechový spalovací prostor, který umožňuje mimo jiné využití víceventilové technologie, která je na polokulovou spalovací komoru téměř neaplikovatelná.

Poprvé byla použita v roce 1951 u motoru Fire Power, osmiválce o objemu 331 cui (5,4 l). Tento motor měl na svoji dobu ohromující výkon 180 koní a montoval se do modelů Saratoga, Imperial a New Yorker. Důležitějším mezníkem bylo však uvedení modelu C-300 v roce 1955. Ten byl prvním sériově vyráběným automobilem na světě s výkonem přesahujícím 300 koní, nejrychlejším sedanem své doby a zakladatelem řady tzv. Letter Cars – modelové řady počínající modelem 300B v roce 1956 a končící 300L v roce 1965. Pro jeho pohon byl použit opět motor Hemi o objemu 331 cui. C-300 znamenal ve své době naprostou senzaci, mimo jiné i díky rychlostnímu rekordu na letmé míli – 127.58 mph (okolo 200 km/h). To byl však teprve začátek.
Další modely řady 300 byly stále rychlejší a rychlejší – 300B s motorem Hemi 354 cui o výkonu 355 hp dosáhl na letmé míli dokonce rychlosti 139 mph. U dalšího v řadě, 300C (nezaměňovat s C-300!) došlo k dalšímu zvětšení objemu na 392 cui a výkon dosáhl 375 hp. Existovala i výkonnější verze s ostřejší vačkou, větším kompresním poměrem a dokonce manuální převodovkou, která dosahovala 390 hp, byla však vyrobena jen v 18 kusech. Rok 1958 a model 300 byl pro „starou Hemi“ tím posledním. Objem zůstal nezměněn zvýšil se pouze výkon základní verze na 380 hp. Novinkou byla další výkonnostní verze, tentokrát s elektronickým vstřikováním, které se však ukázalo být krajně nespolehlivým a téměř na všech 35 vyrobených vozech bylo vstřikování nahrazeno standardními dvojitými karburátory. V dalším roce již byla těžká a drahá Hemi nahrazena novým motorem Golden Lion a na své znovuzrození musela čekat do roku 1964.

Původní motory Hemi byly sice na svou dobu neobyčejně výkonné, opravdovou legendou se však stala až slavná Hemi 426 z roku 1964. Byla představena jako výlučně závodní motor a svůj potenciál dokázala hned 23. února, když vozy s motory Hemi skončily v závodě Daytona 500 na prvním až čtvrtém místě. Obrovská dominance tohoto motoru měla za následek změnu pravidel, takže Chrysler musel nyní kromě několika závodních motorů vyrábět Hemi po tisících a prodávat ji v „běžných“ vozech. Po této změnou vynucené přestávce v roce 1965 se o rok později vrátila Hemi nejenom na závodní dráhu, ale po osmi letech také na silnice. Silniční verze se lišila od závodní především nižším kompresním poměrem, litinovými hlavami válců namísto hliníkových a několika dalšími detaily, její výrobcem udávaný výkon byl přesto obrovský – 425 koní – a skutečný ještě vyšší.
Odhaduje se, že reálný výkon Hemi se pohyboval okolo 450 hp, točivý moment byl zhruba 750 Nm. V prvním roce byla nabízena pouze v modelech kategorie intermediate, jako byly Dodge Coronet a Charger, v dalších letech se začala objevovat i v menších vozech, tzv. Pony Cars. Ať již jde o Plymouth Road Runner, Plymouth ‘Cuda, Dodge Challenger nebo o některého z jejich početných sourozenců, slovo Hemi před jménem modelu bylo velmi dobrým důvodem, proč se s oním vozem nepouštět do závodů. Přes její nesporné kvality byly prodeje Hemi velmi slabé – počet prodaných kusů dosahoval u většiny muscle cars celkově desítek tisíc, z čehož se počet kusů vybavených Hemi obvykle pohyboval v řádu několika set. Důvodů bylo několik a první dva z nich byly zmíněny již v úvodu. Hemi byla neobyčejně drahá. Jen málokomu se chtělo připlácet až tisíc dolarů za motor, když se cena celého vozu i s motorem 440 pohybovala okolo tří tisíc.
Druhým důvodem bylo, že 426 dosahovala nejvyššího výkonu v poměrně vysokých otáčkách, což znesnadňovalo její použití pro závodění a umožnilo slabším motorům 440 držet s ní až do 70 mil v hodině krok. Hlavním, a pravděpodobně nejsilnějším důvodem však bylo to, že se Chrysler nijak valně nesnažil Hemi prodat. Byla nutná jako homologační speciál a prestižní záležitost, nikoliv jako masový produkt. Tomu odpovídalo i drastické omezení záruky – oproti běžným 5 rokům nebo 50.000 mílím to bylo 1 rok a nebo 12.000 mil, navíc s dovětkem, že záruka zaniká, bude-li motor vystaven jakémukoliv extrémnímu zacházení, jako je například drag racing. U motoru pro závody určeného poměrně nepříjemná záležitost.

S koncem éry muscle cars na začátku 70. let přišel i konec Hemi. Na rozdíl od většiny tehdejších motorů, které zahynuly pomalou smrtí, udušeny stále dalšími omezeními emisí a spotřeby, odešla Hemi na vrcholu svých sil i slávy. Než ji vyrábět jako parodii na sebe sama, rozhodlo se v roce 1972 vedení koncernu Chrysler raději ukončit produkci Hemi úplně.

Ne všechno však končí rokem 1972. Dnes je možno zakoupit dokonce tři různé motory Hemi. První dva jsou osmiválce o objemu 5.7 a 6.1 litru, které se od roku 1999 montují do současné produkce koncernu Chrysler. Přestože tyto motory nemají s původní Hemi v zásadě nic společného a ani použití polokulového tvaru spalovacích prostor již dnes není jedinečné, tento motor dosáhl v USA neobyčejné popularity. Jedním z důvodů je určitě použití slavného jména („Je to Hemi?“ je jedna z nejčastějších vět, které slyší majitel Dodge Magnum nebo Chrysleru 300C). Druhým je pak v současnosti stále ještě ojedinělá technologie „Displacement on demand“ umožňující motoru běžet podle zátěže na čtyři, šest nebo osm válců. Tato technologie byla poprvé použita v roce 1981 u motoru Cadillac V8-6-4, ale pro jeho značnou nespolehlivost bylo od tohoto systému upuštěno, aby jej pak po téměř dvaceti letech představila automobilka Mercedes-Benz jako „Weltpremiere“. Zajímavé je, že Hemi 6.1 litru použitá v Chrysleru 300C SRT-8 dosahuje výkonu téměř shodného s původní 426 – 425 koní, avšak točivý moment je jen 320 liber na stopu (484 Nm) oproti 390lb-ft (590 Nm) u klasické Hemi. Dokonce i jízdní výkony SRT-8 jsou velmi podobné vozům z konce 60. let – zrychlení z nuly na 100 km/h těsně přes pět sekund a čtvrt míle za necelých čtrnáct.
Třetím z dnes dostupných motorů Hemi je slavná a jedinečná 426 ve svojí původní podobě z konce 60. let. V roce 1993 totiž zareagovala společnost MOPAR, výrobce a dodavatel dílů pro automobily koncernu Chrysler, na neutuchající poptávku drag racerů a milovníků muscle cars a obnovila výrobu bloků Hemi, postupně následovaných všemi ostatními díly. V současnosti sice není možné zakoupit kompletní motor, ale schopný mechanik jej dokáže sestavit z jednotlivých dílů, přičemž výsledná cena se pohybuje okolo deseti tisíc dolarů. Když byl jeden z těchto motorů testován na brzdě, bylo v základní konfiguraci dosaženo výkonu 465 hp. S účinnějšími svody, karburátorem, sáním a podobně bylo dosaženo nejvyššího výkonu 596 hp…
http://www.mazzolis.com/VEtte025.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one